Úvaha o modernizaci

 Letos slaví náš legendární samopal vzor 58. Své padesáté narozeniny. Jeho konstruktér se už bohužel těchto oslav nedožil, může však být na svou práci právem hrdý. Sestrojil totiž zbraň, která se svojí jednoduchou a levnou konstrukcí, ale zejména spolehlivostí dokázala prosadit v naší armádě dlouhých 50 let a navzdory několika pokusů o zkonstruování a zavedení nové zbraně tomu ještě určitě pár let bude. A tvrdím to z toho důvodu, že Češi jsou v otázkách pěchotních zbraní ortodoxní národ a kam historie našeho státu sahá, vždy měla ve výzbroji pěchotní zbraně vlastní konstrukce. A proč? Protože umíme dělat skvělé zbraně navzdory omezeným rozpočtům i politické situaci. Nevěřím proto, že tomu bude jinak, pokud v nás ovšem ještě zůstala nějaká národní hrdost. A jelikož momentálně neběží žádná nová konstrukční studie, stojí před námi otázka – co sním? Co teď uděláme s touto skvělou zbraní, která spolehlivě sloužila celých 50 let u nás i v zahraničí? Můžeme koupit jinou zbraň ze zahraničí a to nechceme. Můžeme zavést novou zbraň vlastní výroby, ale tu jsme ještě ani nezačali konstruovat. Co nám tedy zbývá? Zmodernizovat to, co máme. Nutně si musíme položit otázku, zda je to rentabilní a zejména zda je tato zbraň ještě schopna modernizace. A protože vím, co voják v dnešní době od zbraně očekává, tvrdím že ano. V dnešní době je třeba, aby základem byla zbraň prověřená léty služby a spolehlivé konstrukce. Tu máme. Musíme vědět, co od ní očekáváme, to víme také. A v neposlední řadě je třeba vědět, jaké prostředky chceme do případné modernizace investovat.

     Voják musí dnes mít především zbraň, kterou si může uzpůsobit podle svých potřeb rychle a účinně. To předpokládá vybavení zbraně lištami weawer, které se již dnes staly nutným standartem. Je taktéž třeba zbraň osadit optickými kolimátorovými miřidly, které umožní přesnější střelbu. Ideálním řešením je mít ve výzbroji zavedenou zbraň s dostatkem doplňků, které umožní rychlou úpravu zbraně na jinou verzi dle potřeb plněného úkolu bez toho, aby bylo jakkoli zasahováno do konstrukce zbraně. Do dnešní doby měl voják k dispozici pouze zbraň v základní verzi se sklopnou nebo pevnou pažbou, jednotným popruhem a jedním palebným průměrem, pokud nepočítáme chabý pokus verze Pi s obrovským a neskladným optickým přístrojem pro použití v noci, i když je třeba mít na paměti, že na svou dobu to byl mimořádný výrobek. Věnoval jsem více než rok tomu, abych dokázal, jak dobrá zbraň je náš samopal i na dnešní dobu. Vím samozřejmě že to je útočná puška, ale kdo z nás ji tak nazývá? Prostě to byl, je a vždycky bude náš samopal. Snažil jsem se úpravy provádět tak, aby nijak nebylo zasahováno do konstrukce zbraně a na všechny úpravy stačilo pouze to, co má voják ve standardním čištění na zbraně. Vyjma montáže optiky pro odstřelovací verzi jsem to dodržel. Výsledkem je toto.

Samopal vzor 58 je schopen rychlé úpravy do verzí, které byly uvažovány při zkouškách samopalu LADA. A to klasická útočná puška, lehká podpůrná zbraň pěchoty (nazvěme ji třeba lehká kulometná verze) a lehká odstřelovací puška.

   Klasický samopal jsem opatřil dvěma druhy plastových a velice odolných pažeb, včetně předpažbí umožňujícího montáž weawer lišt pro osazení dalších doplňků a anatomicky tvarovanou pažbičku umožňující lepší držení zbraně. Odstřelovací verze má integrovanou pažbičku do kompaktní pevné pažby s odnímatelnou lícnicí. Ústí zbraně je opatřeno výkonným kompenzátorem zdvihu s dvěma řadami kuželových trysek kombinovaný s úsťovou brzdou, která výrazně omezuje zdvih a zpětný ráz zbraně způsobený výstřelem na minimum. Pro boj v zastavěných oblastech je dnes absolutní nutnost vybavení zbraně podvěsným granátometem, protože doby házení ručních granátů do oken jsou dávno pryč. Zvolil jsem ruský granátomet 40mm ve standardní ráži NATO, který umožňuje střelbu až na vzdálenost 400m. Pokud použijeme do granátometu hliníkovou vložnou hlaveň ráže 26,5 mm, rázem získáme možnost střílet z podvěsu standardní signální munici a odpadá nošení signální pistole. Další otázkou je řešení palebného průměru. Upravil jsem proto zásobníky ruské výroby odzkoušel a na světě je pro naši padesátosmičku segmentový 40ti ranný a bubnový 75ti ranný zásobník. Pro průzkumné jednotky jsem ještě zbraň opatřil tlumičem výstřelu a moderní ruskou optikou s boční násuvnou montáží PSO-3 opatřenou výklopnými krytkami Buttler Creek, jejíž starší verzi PSO-1 známe z pušky Dragunov. Tato optika však už má zvětšení 8x42, ale zachovává standartní osnovu s vypínatelným červeným nasvícením. Aby se vyloučilo odrážení nábojnic od tubusu objektivu, byla optika vybavena skluznou lištou. Pro kulometnou a odstřelovací verzi je nutno zbraň osadit kvalitní dvojnožkou. Zvolil jsem spolehlivý výrobek VersaPod, který používá americká armáda a umožňuje pohyb ve třech osách s jednoduchou a rychlou nezávislou aretací. Pro kulometnou verzi je zbraň vybavena pětištěrbinovým rozptylovačem plamene, který rozptyluje plamen do stran a neoslňuje střelce.  Spousta chytrých lidí tvrdí, že Sa 58 se nedá ani v nejmenším používat jako odstřelovací puška, jelikož nemá dostatečně silnou a dlouhou hlaveň, nemá odpovídající stoupání drážek, mechanizmus závěru k tomu není uzpůsoben a spoustu dalších chytrých argumentů. To je všechno pravda. Proti tomu mohu říci jen jedno. Průměrný střelec se takto upravenou zbraní bezpečně trefí do jakékoli figury na vzdálenost cca 500m. Potřebujeme v reálu střílet na vzdálenost delší? Určitě ne. Bavíme se zde o zbrani pro mechanizované a průzkumné jednotky, ne pro specialisty! Další modernizaci doznal bodák vycházející konstrukčně z nože UTON, který je konečně možno používat jako bojový nůž a vojáci jej s sebou nemusí nosit v batohu jako nutné zlo, ale mají v něm ostrého, robustního a kvalitního pomocníka. Vybavení taktickým popruhem, svítilnou, spodním držadlem či laserem upevněným na bočních a spodních lištách je již jen okrajová záležitost. Závěrem v krátkém odstavci popíšu činnost týmu vybaveného modernizovaným samopalem vz 58 při plnění smyšleného úkolu. Průzkumník vybavený zbraní s dvojnožkou, optikou a tlumičem pozoruje, nachází a tichým výstřelem likviduje nepřítele na řekněme 150m. Jeho číslo dvě vystřelí na tuto vzdálenost ze svého podvěsného granátometu dva granáty ráže 40mm na blízké vozidlo nepřítele, vloží hlaveň pro střelbu signálními náboji a vystřelí náboj smluvené barvy, označující zbytku družstva jejich ústup. To zpovzdálí  kryje dvojici střelbou ze svých dvou zbraní vybavených bubnovými zásobníky na 75 ran s průbojnězápalnou svítící municí, která nepřítele přibije k zemi a umožní tak bezpečné stažení předsunuté průzkumné hlídky. Všimli jste si? Žádné dlouhé odstřelovčky ani těžké kulomety vážící i s municí 25 kilogramů, ale jeden druh zbraně, na který má každý člen družstva doplňky dle svých potřeb. Smyslem tohoto článku není vychválit moji práci do nebe, ale spíše ukázat, co všechno nám ještě stará dobrá padesátosmička může nabídnout. Protože pokud to co jsem zde napsal mohlo vzniknout z domácích prostředků v dílně, zkusme si představit, jakou zbraň by mohla vytvořit vybavená zbrojovka se svými konstruktéry. V tomto ohledu zůstávám spíše skeptik a nevěřím, že se cokoli z toho co jsem tu uvedl prosadí, ale k 50tým narozeninám „českého Kalacha“ by byla jakákoli snaha o modernizaci této zbraně tím nejlepším dárkem.