Návštěva Sellier & Bellot 6.3.2009

Slíbili jsme Vám takovou krátkou skazku o tom, co jsme všechno viděli ve Vlašimi, při naší návštěvě. Takže pokud už se tam do zbrojovky dostanete, a chcete se tam dostat s flintama, musíte předem nahlásit čísla zbraní, spz auta, čísla občanek a zbrojáků. Věřte tomu, že kolem je všude plot a dobrá ostraha a vedení firmy rozhodně nedává prostor nějakému hazardérství s vynášením munice ven za bránu. Myslíme si, že je to jedinný možný způsob, jak u tak velkého kolosu nastavit nějaká hodně tvrdá pravidla s pohybem materiálu. V pátek jsme se tam pěkně gunexperťáci nasáčkovali s těmi všemi doklady a flintami na bránu, na začátku přísná kontrola čísel zbraní a všechna ta administrativa. Pak si nás vyzvedli odpovědní pracovníci a vydali se s námi do jedné z jednaček firmy, kde jsme probírali možnosti v oblasti munice 7,62x39 , o různých užitných vlastnostech a úpravách v rovině reálných schopností této ráže. V současné době se zde vyrábí pouze civilní a cvičná munice pro zmiňovanou ráži. Je to dáno požadavky a zásobami této munice v armádních a policejních skladech. Před pár lety mi známý tvrdil, že zásoby jsou nevyčerpatelné, no dnes si myslíme, že tomu tak není. Kdo z vás pracuje na útvarech a jezdíte na střelby, tak se podívejte na spodek nábojnice, které roky už střílíte a schválně nám napište co jste zjistili. Naše druhé kroky vedly do výroby nábojů pro kulové zbraně. Pokud se projíždíte po objektu s autem, je všechno v pořádku, pokud chodíte pěšky, vězte, že se jedná o rozsáhlý areál bývalé zámecké obory o velikosti hodně přes 100 hektarů a tak romantická prohlídka fabriky na zbraně, se může změnit ve vyčerpávající pochod. V podniku kažého hned asi zaujme vysoká technologická věž. Měří prý fakt přesně 70 metrů, ta výška totiž není náhodná. Je to licí věž na olověné broky. V podniku je ještě jedna věž, ale ta od roku 1998 nepracuje a ta je vysoká pouze 40 metrů. Olověné broky se vyrábí dvojí technologií první je ta z věže a druhá je nazývána Collin III a Collin I. V případě té první se v peci roztaví vsádka olova ( teplota taveniny 330-400°C). Ručně se tavenina nabere do litinové naběračky a přenese k licímu stojanu, ve kterém je umístěné síto. Přes síto s Pb pěnou umístněným ve stojanu se nalévá roztavené olovo. Olovo prolíná pěnou do otvorů v sítu a tvoři kuličky, které se oddělují a padají šachtou licí věže. Při pádu se vlivem povrchového pnutí způsobeným arzenem v olovu vznikající broky zakulacují, chladnou a padají do nádoby se studenou vodou. (Přímé chlazení). Broky se přepustí do transportních bedniček, které pracovník dopravy převeze na linku, kde se suší, třídí a grafitují. Uf tak takhle se to má s těmi broky, prostě by to jednoho nenapadlo, jako to je pěkně vymyšlený. No ta druhá technika je taky promakaná. Roztavené olovo na teplotu 420oC je v tavícím kotli mícháno a přečerpáváno čerpadlem do přepouštěcího kotlíku s přepadem. Regulace teploty je automatická. Z kotlíku olovo vytéká trubičkou do děrované vaničky, z které se rozlévá a vyplňuje celý prostor licího zařízení nad děrovanými plechy. Otvory licích plechů olovo vytéká po kapkách do chladicí lázně na skloněné dřevěné ploše tvořící lišty. Po dřevěných lištách se broky skutálejí a klesají chladící lázní (teplota 88oC) na skloněné dno nádrže k elevátoru. Elevátor vynáší broky ze dna chladící lázně do patra k sušícímu děrovanému bubnu. Z otvorů bubnu broky padají na skloněný plechový svod kaskády a koulí se směrem do omílacích bubnů. Na 10-ti stupňové skleněné kaskádě se broky třídí podle ovality. Broky, které prošly kaskádou padají k leštícím bubnům. Nad bubny je umístěno grafitovací zařízení, které v pravidelných intervalech dávkuje grafit na broky. Z leštících bubnů broky padají do třídících bubnů, kde se třídí podle Ø. Broky propadávají podle Ø do zásobníků, ze kterých se podle potřeby vypouštějí do polyethylenových lahví. Samozřejmě se při výrobě munice používá také olověný drát, ze kterého se sekají a lisuji těla střel do kulových zbraní.

No tady se vrátím trochu na začátek návštěvy, který jsme začali na lisovně. Na začátku toho všeho jsou kotouče železného, nebo mosazného plechu, pěkně stočené, jako požární hadice někde na paletě, ta síla toho plechu je asi 4 možná víc milimetrů. To klubo plechu se nasadí na odvíjecí kotouč, ze kterého se to odvíjí pod obrovský lis.Ten má dost síly na to, aby z těch pásů plechu vysekával takový malý penízky a z nich následovně kalíšky různých velikostí. Ten kalíšek je buď větší a použije se v jiné části výroby opět do lisu, kde se z nich lisují nábojnice, a ty menší, z nichž se lisují pláště střel. Jednoduchý ale naprosto účinný způsob výroby polotovaru pro další výrobu. Pak se to všechno odveze do jiný části fabriky, a podle toho, co se zrovna vyrábí, se z jedné části těch větších polotovarů lisují různé nábojnice a z těch menších se spolu s olověnou střelou lisují buď celo nebo polopláště. Tady jsou různý vychytávky, jak se co do čeho zalisuje, jestli se přikryje i spodek střely a spousty dalšího, čemu se spíš věnují vývojáři střel než uživatelé. Ty olověné střely se každá z nich váží a když nesplňuje toleranci, prostě se vyřadí a znova naformátuje. Každá střela jede dopravníkem na můstek, kde se váží a když je mimo toleranci, tak jí tlakový vzduch sfoukne z dopravníku pryč, je to fakt vymazlený.Nemyslete si, že to jede jak dopravník s nákupem v marketu, tady to fakt maže. Jinak těch strojů po těch výrobních halách, těch jsou desitky možná stovky, všechno to tam hučí a syčí, lidi běhají sem tam, vozíčky mění svoje stanoviště, prostě to je cvrkot.Jeden takový lis vylisuje třeba 250000 ks 308.Win za směnu, to jen pro upřesnění, že to není žádná ruční práce.Stroje jsou různě staré, některé pamatují Křižíka zřejmě, ale jiné jsou celkem nové, nejsme strojaři, sice si v některých místech připadáte jako v Ocelovém městě nebo na Nautilusu, ale jinde to je fakt moderní výroba.Na jiným místě se do prázdných nábojnic lepí zápalka, jinde sype prach a jinde nalisuje střela do nábojnice, pak se to krásně zabalí a odveze do skladu.Tady se chvíli zastavím a trochu utlumím vášně spojené s kvalitou nábojů od různých výrobců.Předně si řekněme, že gram je gramem všude na světě a to samé platí i o milimetru,mikrometru a tak.Když se někde dělá střela a ta se následně kontroluje, váží se s určitou tolerancí,čím je ta tolerance nižší, tím je více zmetků a prodražuje se výroba, protože ty zmetky někdo odveze do tavírny, nataví z nich olověný drát a zněho se nasekají zase ty střely.Pokud stroj, který seká střely, seká přesněji, tak s tou samou mírou tolerance váhy střely, budu mít méně zmetků a nižší náklady, ale stroj na vysekávání střel nebude stát 20mil. ale 50mil.Pokud vemu v úvahu vylisované nábojnice,každá nábojnice prochází kontrolou buď vizuální, nebo kamerovou, kde počítač změří parametry a je jich snad 20 a pak se rozhodne, jestli splňuje nebo ne.To jsme docela koukali, co se na nábojnici všechno měří, ten počítač s kamerou tu nábojnici zvětší na velikost 15 palcového LCD ,porovnává s optimální předlohou a vyhodnocuje toleranci, prostě úžasný.No a pokud budeme sčítat tolerance, nakonec se třeba dopracujeme k toleranci vyšší a pak ta střela každá letí trochu jinak a jinam.Ty tolerance jsou samozřejmě jen částí těch všech možných vad či nedostatků.Nakonec však dostaneme celek pěkně zabalený v krabici a ten dál do distribuční sítě.Pokud bude nastavena laťka kvality hodně vysoko, cena náboje bude vysoká, my budeme nadávat a nebudeme to kupovat no a fabrika bude hledat odbytiště v zahraničí, protože tam jsou lidi zvyklý si za kvalitu připlatit.Proto ta výroba je takhle optimalizovaná a je potřeba najít zlatý střed.Samozřejmě je pak výroba pro ozbrojené složky nebo vývoz, ta cena je vysoká, ale střelivo kvalitnější.Teď se vrátím k té návštěvě, tohle je takové shrnutí kulové výroby, ptali jsme se na výrobní cenu jednoho kusu nějaké munice, ale odpovědí nám byl úsměv a jistě to respektujeme.S ohledem na dnešní nedostatek dobré práce, tato fabrika přijímá nové pracovníky.Bylo zajímavé, že jsme nikde neviděli ve výrobě cizince, myslíme si, že to souvisí s náročností a odpovědností, která je na zaměstnance kladena a neumím si tam představit třeba mongola kterýmu je všechno u prdele, jak tam sype prach do nábojnic, nebo je na výstupní kontrole, to by nám to taky mohlo lítat za roh.Nic proti asiatům samozřejmě nemám.Ta práce těch našich lidí, to je koncert, každý tam ví co má dělat, je radost se na ně dívat a většina z nich vypadala spokojeně a když jsme se tam těch lidí ve výrobě ptali, tak se jim tam líbí a dělají tam spousty let.Byli jsme se podívat na zkušebně, kde se testuje munice ve střelných zbraních a prý tam mají přes 800 různých typů zbraní na zkoušení , tak to nás usadilo.Dostali jsme se taky k výrobě brokových nábojů, a to nás pobavilo, jak se dělají z A4 formátu listu papíru lepené ruličky, ty se suší a krájí na papírové nábojnice, zespoda se do nich dá mosazné lůžko, zápalka, prach a broky podle průměru a kusů.Je to určitá nostalgie po papírové nábojnici.V dnešní době je samozřejmě více rozšířená plastovka, která se vyrábí ze sypké umělé hmoty na tlakolisu a pak se krátí na požadovanou vzdálenost.Zajímavá je technika sýtotisku nebo ofsetu či co, na nábojnicích, kde si můžete zadat i svoji reklamu, no něco to stojí.Musíme říci, že vedoucí mistr brokové výroby věděl snad o té své práci naprosto všechno a klobouk dolů před ním.Broková výroba byla poslední částí naší prohlídky ve společnosti Sellior&Bellot a po obědě nás vzali ještě do podnikového muzea, kde bylo k vidění vše z historie fabriky, i její první prostory v Praze na Žižkově na starých fotkách.V muzeu byly náboje a ráže, které jsme nikdy nikde neviděli, prostě to byly střely, který po zásahu do pasu musely chlapa rozpůlit.Na zdech byla spousta trofejí a ve vitrínách různé flimty a náboje.Tyhle starý věci jsou trochu mimo náš zájem, ale takový pohled na náboje z 1. nebo 2. sv. války vás svými rozměry docela vyděsí, hlavně pak ty masivní zranění co asi způsobovali.No tak tím návštěva skončila, hele lidičky nejsme novináři, fakt to líp napsat nešlo.Celkový dojem z návštěvy byl výborný, možná ty budovy by si tam zasloužily lepší fasády a cesty víc asfaltu, ale to asi pro výrobu není moc důležitý.Jo a dostali jsme od nich darem asi 400 ks munice 7,62X39 celoplášť a nějaké slepé v mosazi abychom si je vyzkoušeli.Fidoš slíbil, že to všechno otestuje a ozkouší, tak jsem zvědavý jak dopadne vojenská munice versus civilní munice v přesnosti na terč.To je tak všechno co jsme vám dneska chtěli sdělit.Jo a to jsme se ještě nezmínili, že jsme 3.4.09 byli ve zbrojovce Uherský Brod, ale to zas někdy jindy.

Určitě se podívejte na tato videa a dole pod nimi sortiment v kupě

www.sellier-bellot.cz/cesky/sbtv.php

 
SB-shotgun-cz.pdf (4,2 MB)
SB-rifle-cz.pdf (1,3 MB)